Termín "světlo" může být použit pro označení viditelného světla, kterým je elektromagnetické záření o vlnové délce, které mohou být vnímány lidskými očima, nebo obecněji pro elektromagnetické záření jakékoliv vlnové délky. Existuje mnoho různých vlastností světla, které jsou sdíleny všemi elektromagnetickými zářeními, včetně rychlosti ve vakuu, schopnosti odrazit se a chování ve vlnách ve většině situací. Různé vlastnosti světla mohou být vystaveny různým vlnám světla. Takové variabilní vlastnosti zahrnují vlnovou délku, frekvenci, intenzitu a polarizaci. Kvantové mechanické vlastnosti světla jsou zvláště zajímavé ve fyzice a chemii a jsou založeny na tom, že světlo se chová jak jako vlna, tak jako částice.
Pro popis a klasifikaci jakékoliv dané vlny elektromagnetického záření lze použít různé vlastnosti světla. Vlnová délka světla popisuje vzdálenost mezi dvěma vrcholy vlny nebo vzdáleností mezi opakovanými úseky ve vlně. Frekvence popisuje počet opakování, které se vyskytují během daného časového období. Další vlastnosti světla, například intenzita a polarizace, lze také použít k klasifikaci specifických světelných vln.
Světlo prochází vakuem rychlostí 186,282 mil za sekundu (asi 299,792,458 metrů za sekundu). Tato rychlost je známá jako "rychlost světla" a je mimořádně důležitá ve fyzice z různých důvodů, včetně jejího postavení v Einsteinově teorii zvláštní relativity. Teorie uvádí, že "rychlost světla ve vakuu je pro všechny pozorovatele stejná, bez ohledu na jejich pohyb nebo pohyb světelného zdroje". Světlo vyzařované ze světelného zdroje, pohybujícího se téměř rychlostí světla, se tak pohybuje stejnou rychlostí jako světlo vycházející z nehybného světelného zdroje. Speciální relativita vede k jevům, jako je dilatace času, kontrakce délky a myšlenka, že maximální rychlost je nezbytně konečná.
Kvantové mechanické vlastnosti světla se většinou týkají duality vlnových částic - skutečnosti, že světlo se v různých časech chová jako vlna a jako částice. Pokusy prokázaly vlnové vlastnosti, jako je interference, polarizace a difrakce. Experiment, který prokázal "fotoelektrický efekt", však ukázal, že světlo také vykazuje vlastnosti podobné částicím, které nemohly dokázat něco zcela vlnového tvaru. Základní "část" světla je známá jako "foton", který je definován jako jediný kvantum světla nebo nejmenší fyzikální "množství" světla, které může existovat v jediné jednotce.